Vesmírná uklízečka. Tvář Smrti. Paní Zimy. Paní Spánku (malé smrti).  Morana, řečená také Mařena, Morena, Marzana, Smrt, Smrtka nebo Smrtholka. Je archetypem Stařeny.  Jejími předchůdkyněmi byly řecká Hekaté a Persefona, skotská Cerridwen a indická Kálí. Má stovky podob – od sexy mladice  v bílé říze až po zlou, zapšklou stařenu s atributy čarodějnice.

Smrt s laskavým srdcem a ostře nabroušenou kosou

Staré musí odejít, aby vytvořilo prostor pro nové. Pro Moranu není ukončování životů zábavou. Není ani zlá, není ani bez srdce. Stejně jako její rodné sestry Vesna a Živa (patronky zrození a plození) je nedílnou součástí Koloběhu života. Vztah k ní si více či méně obtížně hledaly stovky generací: touha uplatit, umluvit, zahnat smrt je s námi od pradávna.

Naše generace se vědomě oddělila od témat bolesti, umírání a smrti. Vytěsnili jsme je ze svých životů a daleko od nich držíme i naše děti. Jaké to bude mít pro celou společnost důsledky, si v tuto chvíli můžeme jen domýšlet. Je to stejné, jako bychom z Kola roku vyjmuli jednu z loukotí a pak se divili, že náš vesmírný „povoz“ už nás neveze tak plynule jako dříve.

Morana umí být laskavá i zlá. Ať už ji ale zastihneme v jakékoliv náladě, vždy je rychlá a věcná. Mávne svou ostře nabroušenou kosou anebo se jen magickým prstem dotkne toho, co má odejít, a odvede ho na „druhou stranu“. Říká se také, že její mrazivý dech i dotek umí zastavit srdce. Někdy přichází nečekaně. Někdy je toužebně očekávána, protože ukončí dlouhé trápení.

Morana nám neustále připomíná, abychom naplno žili přítomným okamžikem. Abychom připustili, že nemáme kontrolu nad vším, co se v našem životě děje. Abychom nic neodkládali na zítřek, protože nikdo z nás neví, zda nás nějaký zítřek čeká. Každá minuta našich životů je nádherný dar, který jsme dostali od Vesmíru, a žádnou z těchto minut už nikdy nepůjde zopakovat. Je jen na nás, jak je využijeme.   

Hrůzostrašné a krvavé příběhy se vypráví spíše o její předchůdkyni, vznětlivé indické bohyni Kálí, která po zničujících bitvách tančila na lebkách svých nepřátel, ze kterých si pak vyráběla ozdoby na svůj opasek.

Patronka zimy a spánku

Morana je vládkyní zimy a spánku – tedy vládkyní regenerace, která je přípravou na znovuzrození.  Včas uspí přírodu, aby ji chránila před smrtelným mrazem. Období vynuceného klidu, krátkých dní a dlouhých nocí pomáhá načerpat síly. Naši předkové dobře věděli, že zima, chlad a mráz jsou pro přírodu stejně důležité jako slunce a teplo druhé poloviny roku.

Všichni se Moranin pomyslný plášť dobrovolně uchylujeme každý večer. Spánku se v některých kulturách říká „malá smrt“. Je to část dne, určená regeneraci. Morana nám ve spánku dokáže ulevit od starostí a bolestí, ale také je na nás seslat. Je také vládkyní nočních můr.

Pokud si dokážete ke stařeně Moraně najít cestu, objevíte laskavé srdce a nekonečnou hlubokou moudrost, o kterou se s Vámi ráda podělí. Poradit se s ní, když se nemůžete rozhodnout, zda/co nechat  ze svého života odejít, protože už vám to neslouží. Můžete ji požádat o dar klidného, hlubokého spánku. Můžete ji přivolat, pokud potřebujete pomoci s celkovou regenerací.

Krásná Morana

V našich končinách bývá někdy Morana zobrazována jako mladá, bledá dívka, oblečená v bílém. Častěji se ale setkáváme s její černovlasou podobou, oblečenou do dlouhé černé řízy. Má velké, hluboké, tmavé oči, pleť jako sníh a krvavě rudé rty. Ve svém nitru ukrývá Morana zralou, moudrou krásu Stařeny a velkou sílu: možná největší ze všech.

Morana i její předchůdkyně byly odedávna patronkami nočních a černých tvorů. Sovy, vlci, sýčci, ale i havrani, černé kočky, černí psi a další příslušníci zvířecí říše jsou Moraninými věrnými průvodci. 

Na tom, že je Morana i patronkou černé magie, nočních můr a hrůz smrti, má největší zásluhu křesťanství. Je načase ji rehabilitovat a vrátit jí v očích lidí její původní poslání.

Moranu najdete i na 14. lunetě Mikoláše Alše z jeho cyklu lunet Vlast, původně vytvořených pro pražské Národní divadlo. Morana ukazuje staroslovanskému hrdinovi jeho cestu na onen svět – na Žalov.

Morana na Kole roku.

S Moranou se setkáváme ve dvou obdobích. Při oslavách jarního slunovratu byla symbolicky vynášela stejnojmenná slaměná figurína, oblečená a ozdobená jako krásná žena. Následně je utopena, upalována či zakopávána do země. Zima a Smrt měly při tomto rituálu jednu formu i podobu.

Jejím svátkem je ale Samhain – nebo, chcete-li, Dušičky. Byl to zlom roku: končilo období tepla, hojnosti a úrody a příroda i lidé se připravovali na klid a odpočinek pod příkrovem tmy a zimy. Morana pomáhala spojit se s dušemi našich blízkých. Současné pojetí Samhainu v sobě už tento klid a introspekci nenese. Horečná příprava výzdoby, akcentace tradic, které podporují prodej rekvizit a soutěž v tom, kdo zvládl pojetí svátku „lépe“ je to, co nám zbylo. Morana z toho určitě nadšená není.

Motto do textového boxu nebo titulek k fotografii: Nastal čas položit si otázku, co mi v mém životě již neslouží, a pravdivě si na ni odpovědět.